Dovolenkáři

 

Rozlišuji čtyři základní typy dovolenkářů (na ty lepší ještě příjde řada):

Soudruzi - klasičtí výletníci na Balkán či Apeniny.

Snobáci - návštěvníci pětihvězdičkových hotelů v tropických oblastech - selfíčkáři, odporní konzumenti a nejvíce vydeptaní našinci.

Nároďáci - dovolené tráví na Šumavě či v jakýkoliv jiné horské či jezerní oblasti České republiky. Vracejí mzdu zpět státu. Nejlepší způsob trávení dovolené.

Zlodruzi - není jim dost, že se ztratit v českém jehličnatém lese. Jezdí proto do Amazonie či do jiných pralesů, kde se nechají vláčet domorodci. Moc od toho očekají, hledají snad vyšší poznání, které v sobě a zvlášť této “žumpě” najít nemohou. Domorodci jsou bráni jako Snobáci, ale k tomuto mají mnoho výmluv.

Tímto příspěvkem chci říct, jak negativně tyto dovolenky působí na situaci ve státě. Pokud lidem povolíte minimální zábavu, aktivitu - budou minimálně šťastní a to jim postačí po zbytek roku. Takový je náš národ - všechny ty nenávistné projevy jsou jen projevem uspokojení, snad i varování. Pokud by přišel i o tyto zábavné drobnůstky, začal by velmi rychle jednat.

Na dovolené nafotíte mnoho fotografií, které vám v nejhorších chvílích připomenou, jak jste byli v ráji. Podíváte se na ně někdy? Neslouží jen jako důkazní materiál, že nejste takoví břídilové? K čemu to všechno, když si nedovedete užít volný čas přirozeným způsobem.

Je to jen tlak. Je to tlak s médií a samotného člověčenství. Tlak malého člověka. Který nutí více k prezentaci než samotnému pocitu, naplnění.

K dnešnímu století už většina “zaostalých” etnických skupin zanikla. Jedná se často jen o hru k uspokojení majetných turistů. Vždyť přijeli proto, aby viděli rozdíly. Aby si mohli říct: “Jak krásně si tihle primitivové žijí. Co, Honzo? Jak mají málo a přesto jsou šťastní”. Etnické vesnice přesně slouží k těmto účelům. Během chvíle posbírají všechny ty plechovky od Koka Koly, schovají televize a rázem jsou na úrovni doby kamenné. Úžasně šťastní domorodci žijící mimo čas, hlupáci!

Člověk se snaží vynahradit celý strastiplný rok za týdny euforie. Nepřipomíná to devadesátá léta?

Nepřipomíná to znásilňování sovětskou armádou, pod útlakem monarchie a následně židů? Obrovské vykořisťování musí logicky nahradit veliké uspokojení. Tady ale nejde vidět. Dva týdny, nebo týden jsou úplné nic. Vždyť celý rok má 365 dní. Nemohla by příjemná chvíle vzniknout bez drogového opojení či nepřirozeného přemáhání?

Republika by se ve svém jádru dala dříve do kupy, pokud by se zamezilo těmto euforickým, falešným výjevům. Rekonvalescencí z vykořisťování ke kterému dochází po celý rok. K uspokojení menšiny, která je obrovsky přeceňována. Jejímu uspokojení - že je nad veškerý lid ve státě. Skupina, která složí jen k udržení tak prázdného džbánu.