Být sám sebou

Být sám sebou. Co je to za kravinu?! Vždyť to ani z principu nejde.

Jestli jste si všimli. Hodně nás ovlivňuje okolí. Rodina, "přátelé", stát a tahle celá modrá planeta - Země. Můžeme si jen hrát na někoho, kdo je nám vzorem, někdo kdo už existuje. Žádná originalita neexistuje. Pokud ano, jedná se z největší pravděpodobností o duševní poruchu, nebo řekněme spíš duševní probuzení. Který lidi špatně chápou, jako něco co by nemělo být. Odmítají to a právě z toho vznikají opravdové duševní poruchy.

Být sám sebou ? To je věčná problematika. Pokud chcete chcete dobře fungovat ve společnosti a žít sociální život, tohle pro vás není. Rozhodně není důvod to, že "Chci být jedinečný", "Chci si dělat co chci", "Štve mě společnost". Tohle jsou velmi špatné důvody. Povrchní. Tohle je potřeba totiž brát trochu víc vážně. Ovšem ne tak, aby jsme přemýšleli neustále nad tím, jestli jsme to udělali podle sebe.

Pro člověka někde na farmě, na okraji světa. Je tak nějak přirozené chovat se tak jak chce. Má na sebe dostatek času při tvrdé práci, nerozproudí v sobě negativní myšlenky. Jen ty pozitivní z dobře vykonané práce při odpočinku. Životem ve městě či hodně osídlené vesnici se tohoto stavu nedá dosáhnout bez určité újmy. Je to něco jako boj s větrnými mlýny. Nejen boj s vámi vlastními, ale i vohnoutama kterým se jakákoliv nekomfortní věc příčí a dají vám to jasně najevo.

Tím chci říct. Nepouštějte se do toho, pokud na to nemáte.

Tenhle je až po kšilt ve sračkách  

Naopak pokud bych někoho v jeho věku potkal v outfitu muže napravo. Vyvolalo by to ve mě velký dojem, že si ten člověk skutečně váží sám sebe (Pokud by to ovšem nebyla attetion whore, což je dnes taky docela rozšířený trend. Ale až tak daleko by to obyč. "pozornostní děvka" nedotáhla). Samozřejmě tím nechci říct, že jde tolik o oblečení. Noste si co chcete, ale pravá osobnost z nás vyzařuje podle toho jak se oblékáme, vypadáme.