Právě mám rozpracovaný tři články o různých tématech a říkám si "Mám to vydat, nebo to nemám vydat ?", "Co si o tom lidi budou myslet ?". To jsou jen dvě otázky ze spousta dalších které nás každý den srážejí dolů a kvůli kterým nevynikne náš talent. Pro mě to není jediné omezení. Stále procházím osobním vývojem kupředu a článek by asi nevydržel moc dlouho. Po pár měsících by se stal mým terčem kritiky a byl by nekompromisně smazán. Tohle je hodně velká škoda s kterou se ale člověk dřív nebo později setká.
Malovali jste dřív a ted jste úplně někde jinde? Změnili jste úplně svůj styl a ted na své stará "díla" koukáte jako na hovno právě vyšláplé na botě. Toto se může stát z každou fyzickou věcí kterou vytvoříte, ale taky s myšlenkou. Můžete jí vyvíjet, upravovat a když už si myslíte že jste jí dovedli k dokonalosti, všechnu starou snahu zahodíte. Což je veliká chyba, protože na dílo je potřeba se dívat od počátku až do konce. Může se taky stát že se člověk sám sobě ztratí, degraduje a začne se motat v kruhu. Nezahodte do koše celou svou starší práci, kterou jste tak usilovně budovali ale právě pro vás nemá význam. Je potřeba k ní přistupovat z respektem, stejně jako v okamžiku tvorby. V případě ztráty směru a motání v kruhu vám může velice pomoct se zorientovat kdo vlastně jste.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pro koho to vlastně píšeš a jaké je tvá motivace?